Vai-se a primeira pomba despertada...
První probuzená holubice odlétá...
Vai-se outra mais... mais outra... enfim dezenas
Další odlétá... další... nakonec desítky
De pombas vão-se dos pombais, apenas
Holubi odlétají z holubníků, právě když
Raia sanguínea e fresca a madrugada...
Čerstvé, krvavě rudé svítání přichází...
E à tarde, quando a rígida nortada
A odpoledne, když drsný severní vítr
Sopra, aos pombais de novo elas, serenas,
Vane, ony se klidně vracejí zpět k holubníkům,
Ruflando as asas, sacudindo as penas,
Třepotající křídly, třesoucí peří,
Voltam todas em bando e em revoada...
Vracejí se všechny společně, ve velkém hejnu...
Também dos corações onde abotoam,
Také ze srdcí, kde rozkvétají,
Os sonhos, um por um, céleres voam,
Sny, jeden po druhém, rychle letí,
Como voam as pombas dos pombais;
Jak holubi létají z holubníků;
No azul da adolescência as asas soltam,
V modři dospívání roztahují křídla,
Fogem... Mas aos pombais as pombas voltam,
Prchají... Ale k holubníkům se holubi vracejí,
E eles aos corações não voltam mais...
A sny se už nikdy nevrátí do srdcí...
