L’albero a cui tendevi
Strom, k němuž jsi vztahoval ruku
La pargoletta mano,
Svou dětskou ručku,
Il verde melograno
Zelený granátovník
Da’ bei vermigli fior,
S krásnými karmínovými květy,
Nel muto orto solingo
V tiché, osamělé zahradě
Rinverdí tutto or ora
Celý právě znovu zezelenal
E giugno lo ristora
A červen ho občerstvuje
Di luce e di calor.
Světlem a teplem.
Tu fior de la mia pianta
Ty, květe mé rostliny
Percossa e inaridita,
Zasažené a vyschlé,
Tu de l’inutil vita
Ty, z mého zbytečného života
Estremo unico fior,
Jediný poslední květ,
Sei ne la terra fredda,
Jsi v chladné zemi,
Sei ne la terra negra;
Jsi v temné zemi;
Né il sol piú ti rallegra
Slunce tě už nerozveseluje.
Né ti risveglia amor.
Ani tě láska neprobouzí.
