Der Mond ist aufgegangen,
Měsíc vyšel,
Die goldnen Sternlein prangen
Zlaté hvězdičky září
Am Himmel hell und klar.
Na obloze jasně a čistě.
Der Wald steht schwarz und schweiget,
Les stojí tmavý a mlčí,
Und aus den Wiesen steiget
A z luk stoupá
Der weiße Nebel wunderbar.
Úžasná bílá mlha.
Wie ist die Welt so stille,
Jak je svět tak tichý,
Und in der Dämmrung Hülle
A v závoji soumraku
So traulich und so hold!
Tak důvěrné a tak půvabné!
Als eine stille Kammer,
Jako tichá komora,
Wo ihr des Tages Jammer
Kde můžete spát a zapomenout
Verschlafen und vergessen sollt.
Smutek a bolest dne.
Seht ihr den Mond dort stehen? —
Vidíte tam stát měsíc?
Er ist nur halb zu sehen,
Je vidět jen polovina.
Und ist doch rund und schön!
A přece je celý a krásný!
So sind wohl manche Sachen,
Tak je tomu i s mnohými věcmi,
Die wir getrost belachen,
Kterým se s radostí smějeme,
Weil unsre Augen sie nicht sehn.
Protože naše oči je nemohou vidět.
